Články ze světa otevřené inovace

¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯     Nadpis: Otevřená inovace - přístup překračující známé meze 1. část                                                                               Článek č. 2 __________________________________________________________________________________________________

Tento článek vychází z příspěvku prezentovaného v rámci konference pořádané na půdě Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Možností, jak chápat inovaci, je celá řada. Evropská komise používá následující definici: Inovace je obnova a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly. Existují různé druhy inovací a různé cesty k inovacím. Kromě inovací technické povahy (založených především na výzkumu) jde také o netechnické inovace, jako například inovace v oblasti organizace a řízení, inovace trhů, inovace modelu podnikání či o prezentační inovace (komplexní pojem pro inovace v oblasti designu a marketingu). Jaký je rozdíl mezi kreativitou, dobrým nápadem a inovací? Inovace je víc než pouhá myšlenka nebo nápad. Je to  implementace, uvedení nápadu v život. Nedá se zaměňovat s kreativitou. Kreativita je v podstatě dovednost, zatímco inovace představuje proces, který začíná nápadem nebo představou a poté následují různé stupně vývoje, které vyústí do samotného uvedení „do života“. Jak idea, tak kreativita jsou jistě nedílnými součástmi inovace, nicméně ani jedna z nich sama o sobě nepostačuje k úspěšnému rozvinutí tvůrčí myšlenky k naplnění inovace. Obdobně jako lze inovovat samotné výrobky, cesty k zákazníkům, procesy ve firmách, lze také inovovat samotný přístup k problematice a uchopení inovace. Právě tento moment se stává vstupním bodem pro pochopení otevřené inovace. Teorie otevřené inovace Termín otevřené inovace, resp. open innovation, byl poprvé použit Henry Chesbroughem, profesorem a výkonným ředitelem Center of Open Innovation v Berkeley. Tento pojem souvisí (avšak se ve své podstatě odlišuje) s pojmy jako user innovation, cumulative innovation. V případě user innovation se na inovaci produktu či služby aktivně podílejí samotní zákazníci a koncoví uživatelé. Právě oni sdílejí s dodavatelem své nápady na inovaci produktu či služby s cílem vyřešení jejich problému a to vždy v rámci takového produktu či služby. V případě, že připomínky k produktu či službě jsou dodavatelem pozitivně přijaty, pak právě tento dodavatel sám vyvíjí úsilí směrem k uspokojení potřeb svých zákazníků. Naopak při cumulative innovation je základním mechanismem úhrnné úsilí experimentátorů směrem k rozvoji a realizaci prvotní myšlenky. Nové poznatky a inovace původní myšlenky jsou sdíleny a aplikovány za účelem urychlení jejího vývoje a to až do chvíle, kdy myšlenka či produkt dospěje do té fáze, že část původních experimentátorů se již nebude podílet a přispívat k dalšímu výzkumu a vývoji prvotní myšlenky. Experimentátor odchází z týmu i s myšlenkou či produktem, který je v aktuálním stavu ke dni jeho odchodu. Na dalším výzkumu již pracuje sám včetně všech výhod a nevýhod z tohoto plynoucích. Termín open innovation lze do češtiny přeložit jako otevřená inovace, rozptýlená inovace, dostupná inovace, popřípadě vnější inovace. Pro naše účely doporučujeme používat termín otevřená inovace. Pojem inovace, tak jak bylo popsáno dříve, je běžně chápán jako zavádění něčeho nového (novinka ve výrobě, technologii, inovace výrobku či služby). Inovace je tedy něco nového, co bylo vytvořeno a je s tím dále nakládáno tak, aby mohly být naplněny cíle tvůrce takové inovace a potřeby uživatelů, kteří budou inovaci používat za podmínek stanovených tvůrcem. Spojením obou slov OTEVŘENÁ a INOVACE byl pojmenován nový přístup k inovativnímu myšlení. Otevřená inovace je v podmínkách České republiky zcela nový přístup, který předpokládá, že společnosti mohou a dokonce by měly požívat jak externí, tak interní myšlenky a řešení problémů, a interní a externí cesty na trhy viz obr. č. 1.   Popis obr. 1: obrázek je rozdělen na dvě části – vlevo je vyobrazen výzkum v dané společnosti a vpravo je vývoj. Trychtýř zobrazený přerušovanou čarou jsou hranice vymezující danou společnost. Společnost je otevřeným systémem, neboť projekty v libovolné fázi celého procesu  V&V do společnosti vstupují a zároveň ze společnosti vystupují a to s cílem nejoptimálnějšího dosažení potenciální hodnoty jednotlivých projektů. V dnešní době již není třeba znovu vynalézat kolo a za tímto účelem nákladně zřizovat výzkumné laboratoře, protože je všeobecně známo, jak kolo vypadá. V případě, že řešením našeho problému je kolo, můžeme kolo kdykoli využít. Jaké by to ale bylo, kdyby byla známa všechna řešení problémů? V takovém světě by vývoj ve všech sférách lidského vědění a činění šel kupředu daleko rychleji, než je tomu nyní. Jakým způsobem však lze vyhledávat a nalézat řešení, která nejsou běžně dostupná? Příklad praktického využití přístupu otevřené inovace si ukážeme v dalším dílu tohoto článku.

¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯     Autor: Milan Muška                                                                                                                                             Datum vložení: 16.2.2010     Zdroj: __________________________________________________________________________________________________

¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯     Nadpis: Dokážeme sami efektivně řešit problémy?                                                                                                              Článek č. 1 __________________________________________________________________________________________________

Možnosti, které přináší otevřenost v různých sférách činnosti si ukážeme na běžném příkladu ze života- prodej automobilu. V případě, že se někdo rozhodne prodat auto - jak bude postupovat? Má několik možností: Nabídne ho svým nejbližším, známým, nabídka se může donést k dalším lidem, pokusí se auto sám prodat - napíše na něj cenu a bude jezdit po městě, nebo jej nechá stát na frekventované ulici, nabídne auto prostřednictvím inzerce v novinách nebo na internetu, nebo v aukci. Zcela jistě lze ještě vymyslet alespoň jednu další variantu co si s autem počít, ale zřejmě mezi tyto varianty nebudou patřit ty - kde by se spolehl například na to, že svůj záměr prodat auto sdělí jednomu člověku (samozřejmě pokud neví určitě, že tím bude auto skutečně prodáno) spíše takříkajíc rozhodí sítě. Druhou věc o které jsem přesvědčen, že neudělá je to, že by se rozhodl zřídit na internetu stránku, která bude zřízená jen za účelem jednorázového prodeje jeho auta. Z tohoto pohledu se jeví přístup - rozhození sítí na několika místech, či na místě specializovaném právě na prodej auta, jako zcela normální a v dané situaci ideální. Nyní od tohoto příběhu odbočíme k někdy méně hmatatelným věcem - jakým způsobem jsou dnes běžně řešeny problémy ve firmách? Troufám si říct, že nejčastěji bude využíván přístup, kdy řešení je hledáno v rámci vlastních zdrojů firmy (vlastní zaměstnanci, vlastní znalosti, přístroje....) Je tento způsob hledání řešení v dnešní době efektivní - samozřejmě je to odvislé případ od případu, nicméně je stále častější, že k vyřešení určitého problému je přizván externí partner, který vyvine úsilí směrem k vyřešení problému. Tento přístup je jistě efektivní. Není však tento přístup stále do jisté míry omezený? Spoléháme se pouze na jednoho nebo několik dodavatelů řešení... Právě tyto úvahy vedou k přístupu otevřená inovace. Ptáte se proč? - protože v rámci tohoto přístupu je prezentováno zadání problému ne jednomu nebo dvoum dodavatelům - ale všem zájemcům, kteří přicházejí na trh otevřené inovace hledat problémy, pro které znají řešení, nebo vědí, že řešení jsou schopni efektivně nalézt. Celý postup je následující: Firma identifikuje a definuje problém, začne spolupracovat se znalostním zprostředkovatelem, jehož úkolem je prezentovat problém co nejširšímu okruhu potenciálních řešitelů, je vytvořeno zadání problému, které je srozumitelné, spolu se zadáním je zveřejněna také doba, po kterou mohou zájemci předkládat své návrhy řešení, kromně toho je však zveřejněna také odměna za nejlepší řešení, které bude firmou vybráno, zájemci o tento problém zasílají své návrhy řešení. Řešení musí odpovídat požadavkům, které byly zveřejněny v zadání, společnosti jsou předloženy znalostním zprostředkovatelem jednotlivé návrhy, společnost vybírá z návrhů ten nejlepší a vítězné řešení je odměněno dle ujednání, společnosti přísluší řešení a úspěšný řešitel dostává odměnu. To vše dle ujednání obsaženém v zadání problému a v podmínkách, které na začátku akceptovali jak zadavatel problému tak potenciální řešitel. Připadá Vám tento přístup logický? - podobně jako tomu je u auta? Existuje v ČR poptávka po nalezení řešení tímto způsobem, je možné, že nyní ještě ne - protože subjekty v ČR se s tímto přístupem dosud nemohly reálně seznámit, je tedy nutné dělat osvětu a přístup otevřené inovace představit, nicméně věřím, že díky efektu, které otevřená inovace přináši se stane již brzy tento přístup zcela běžným v životě firem a organizací. Existuje v ČR nabídka řešení, nápadů, znalostí - jsem přesvědčen že ano. To co tady v současné době chybí je platforma pro otevřené inovace a s tím přichází právě projekt Nautillus. Naším záměrem je představit a především realizovat možnosti otevřené inovace v podmínkách ČR. Cílem projektu Nautillus je spojení lídí a společností s odpovídajícím potenciálem. __________________________________________________________________________________________________

¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯     Autor: Milan Muška                                                                                                                                             Datum vložení: 28.1.2010     Zdroj: __________________________________________________________________________________________________