Transfer znalostí

Transfer znalostí je proces přenosu znalostí, nápadů, řešení ze subjektu, který je zdrojem znalostí na potenciálního uživatele těchto znalostí. V přístupu otevřené inovace je přenos znalostí nedílnou součástí celého procesu. Na jedné straně vstupují do systému zadavatelé projektů, kteří hledají řešení svého problému. Na druhé straně vstupují do systému potenciální řešitelé, kteří chtějí komercializovat své znalosti, řešení…

 

Příklad:

Společnost zabývající se doručováním poštovních zásilek nedávno přišla s potřebou nově pojatých přepravních obálek, které by byly odolné proti promočení. Právě neschopnost papíru zajistit jeho nepromokavost činila při přepravní činnosti společnosti velké problémy, které se projevovaly na straně finančních ztrát. Tato potřeba či požadavek není zcela obvyklý, proto nemohla se svojí poptávkou oslovit běžné papírny, neboť nepromokavý papír jimi není běžně vyráběn. Bylo zapotřebí postup výroby takového papíru nejdříve nalézt a následně uvést nový výrobní postup do praxe. V dřívějších dobách bylo běžné, že velké společnosti, jež jsou ve svém oboru jedinečné, měly pro nalezení řešení podobných problémů vytvořeno oddělení výzkumu a vývoje, kde výzkumní pracovníci a specialisté hledají řešení takových problémů. Pokud však oddělení výzkumu a vývoje uvnitř společnosti neexistovalo, bylo dříve nutné takové oddělení vytvořit. S tím byla spojena značná náročnost tohoto přístupu a to z důvodů:

• finančních (příklad: nákup vybavení laboratoří, mzdy výzkumných pracovníků a dalších zaměstnanců v tomto oddělení, nejisté výstupy výzkumu a vývoje, dále jen VaV),
• časových (příklad: náročnost z pohledu nalezení vhodných zaměstnanců pro toto oddělení, nejistota nalezení řešení v požadovaném termínu),
• personálních (příklad: náročnost z pohledu nalezení vhodných zaměstnanců, řízení týmu pracovníků při jednotlivých projektech a výzkumných úkolech),
• nejistota v nalezení řešení, v jeho podobě, v čase jeho nalezení - všechny výzkumy nejsou zakončeny předložením úspěšného řešení, nového výrobku či nové služby. Mnoho výzkumů končí neúspěchem, popřípadě se výzkumem jedné věci dospěje k úplně jinému výsledku, než bylo původním záměrem a takové výsledky výzkumu a vývoje jsou z pohledu organizace spíše nežádoucí.

Společnost prostřednictvím znalostního zprostředkovatele oslovila celosvětově výzkumné laboratoře, univerzity a další subjekty, s poptávkou na vytvoření nepromokavého papíru pro své účely. Mezi jinými bylo osloveno také akademické pracoviště v České republice. Subjekty, pro které bylo znění poptávky (problému) a odměna v podobě finanční kompenzace za vynaložené výzkumné úsilí a nalezené řešení zajímavé, začaly aktivně na hledání postupu na výrobu nepromokavého papíru pracovat. Po určité době dospěla výzkumná laboratoř při univerzitní fakultě k hledanému postupu výroby nepromokavého papíru. Řešení bylo konzultováno se společností a následně byla řešiteli na základě splnění dohodnutých podmínek zveřejněné poptávky (transfer duševního vlastnictví z řešitele na majitele problému) zaplacena smluvená odměna za nalezení takového výrobního postupu.

 

Podobnou analogii můžeme sledovat v případě, kdy do systému vstupuje zadavatel projektu se svým nápadem, myšlenkou, prototypem, technologií, inovativním výrobkem nebo službou, u které chce realizovat její potenciální hodnotu a aktivně nabízí svůj projekt k realizaci dalšímu subjektu.

Trh otevřených inovací tak vytváří prostředí pro střet nabídky s poptávkou v rámci komodit: řešení, nápad, myšlenka, prototyp, návrh, podnikatelský záměr a dalšími.

Otevřené inovace přináší další rozměr a možnosti v rámci řešení problémů a nakládání s inovativními myšlenkami a projekty.